HOSTÉ NA DOŽÍNKÁCH

Představitel patrona dožínek, Ministerstva kultury Republiky Chorvatska, náměstek ministryně Berislav Šipuš, velvyslanec České republiky v RCH Martin Košatka, poslanec v Chorvatském sněmu za českou a slovenskou menšinu Vladimír Bílek, zároveň představitel Rady pro národnostní menšiny RCH, poslanec v Chorvatském sněmu Zdravko Ronko, pomocný biskup pražský Václav Malý, župan požežsko- slavonský Alojz Tomašević se spolupracovníky, náměstek ministra zdraví Marjan Cesarik, předseda Československého ústavu zahraničního Jaromír Šlápota se spolupracovníky, předseda Koordinace rad a představitelů české menšiny v RCH Damir Malina, místožupanka Bjelovarsko-bilogorského županství Táňa Novotná Golubićová, ředitelka Jednoty Lýdie Dujmenovićová, choreografové Míla Brtník a Josef Souček se spolupracovníky, starosta obce Kaptol Mile Pavičić, starostové měst a obcí, předsedové Českých besed, předsedové a představitelé Rad české menšiny, členové předsednictva Svazu Čechů, rad Svazu, představitelé turistické pospolitosti města Požega a Požežsko-slavonského županství, představitelé občanských sdružení na území obcí a županství.


Dožínky zorganizovaly Svaz Čechů v Republice Chorvatsku a Česká beseda Kaptol. Patronem bylo Ministerstvo kultury RCH a spolupatrony Rada pro národnostní menšiny RCH, Požežsko-slavonské županství, obec Kaptol a Turistická pospolitost Požežsko-slavonského županství.

Dožínky ovlivňují i mandát velvyslance
Musím vám prozradit jedno diplomatické tajemství. Když jsem před dvěma lety dostal termín, kdy bych měl nastoupit na novou funkci v Chorvatsku, můj předchůdce velvyslanec Karel Kühnl řekl, že on nemůže odejit z Chorvatska před dožínkami, že tam nemůže chybět, a proto jsme můj nástup posunuli. Je to velký zážitek. Já jsem se těšil, až sem pojedu. Viděl jsem nadšení mnoha lidí, kteří na nich vystupovali. Vzhledem k tomu, že je v Chorvatsku deset tisíc Čechů, přes tisíc účinkujících v programu je naprosto neuvěřitelný počet, je to fantastický výsledek práce lidi ve Svazu Čechů v Chorvatsku a v Českých besedách. Je vidět, že je tam spousta mladých, takže tato tradice určitě brzo neskočí, a to je dobře.

Jsem hrdý na velkolepou slavnost
Sešli se tu dobří lidé, aby oslavili konec žní, a aby společné zdůraznili hodnotu práce a námahy, a každé kapky potu, která se vylila. Je mi ctí, že jsem se mohl zúčastnit této velkolepé slavnosti a jsem nesmírně hrdý na všechny překrásné lidi, kteří zde ukázali zvyky a kulturu své donedávné vlasti. Děkuji příslušníkům české menšiny, že pro svůj život zvolili naše Zlaté údolí a že dvě stě let spolu se starousedlíky vytvářeli budoucnost. Češi sem přicházeli jako řemeslníci a pilní lidé se znalostí obdělávání půdy a ve velké míře ovlivnili veškerý rozvoj a pokrok. Přeji si aby se to nezměnilo ani během příštích dvě stě let a aby Češi vždy byli ve Slavonii.
Kdo nebyl, může litovat
Ještě před rokem, když se Kaptolští přihlásili na konkurs, vůbec jsme nezaváhali a věděli jsme, že se můžeme na ně spolehnout. Dnes mohu říci, že jsme měli pravdu, a že hostitelé mohou být na sebe hrdí. Jménem celé menšiny jim děkuji za veškerou snahu a obrovskou práci. Výsledkem jejich úsilí a času věnovaného přípravám na dožínky je nádherný průvod a program, a všichni, kteří se nemohli přijít na ně podívat, mohou jen litovat. V organizačním smyslu byly dožínky náročnější kvůli vzdálenosti od střediska menšinového života. Proto byla drahocenná logistická podpora, kterou poskytla místní samospráva.

Blahopřeju organizátorům
Řekl bych bez přehánění, že dožínky mají nesmírnou hodnotu, protože zahrnují několik segmentů lidského a společenského života: zaprvé činnost a tvořivost, zadruhé shromažďuje na stejném úkolu různé věkové skupiny a veškerá snaha má za cíl zachovat dědictví, zvyky, jazyk, písně… Je to bazén lidské tvořivosti, nepřeberná studna, která nás vždycky znovu rozradostní. Ministerstvo kultury bezesporu správně rozhodlo podpořit takovou akci a jsem přesvědčen, že tak bude činit i do budoucna. V Kaptole jsem poprvé, ale jsem nadšen faktem, že takové malé městečko dokázalo zorganizovat tak náročnou událost a upřímně blahopřeji organizátorům.

---

Dožínky vždy působí srdečně
Zdravím všechny členy a přátele krajanské menšiny v Chorvatsku. Jsem tady pošesté. Dožínky byly opět velice příjemné. Jejich nádhera je v tom, že je chystají neprofesionálové, a je vidět, že to dělají od srdce, ne za peníze.
Dožínky jsou nádherné vzpomínání na vlast předků. Ti, kteří přijedou na dožínky poprvé, netuší, co je tady čeká – a jsou nadšeni. My z Československého ústavu zahraničního spolupracujeme s krajany v Chorvatsku přes dvacet let. Je tu hodně skupin, pro které jsme zaplatili hudební nástroje a obuv. To jsou věci, kterými my přispíváme k síle dožínek. Dožínky vždy působí srdečně – v tom je jejich největší síla.

---

PRŮVOD JE ZLATÝM HŘEBEM KAŽDÝCH DOŽÍNEK

Snad poprvé bylo možné sledovat ho z chládku

Svou pestrostí, malebností, početností, veselostí a zajímavostí je průvod bezesporu zlatým hřebem každých dožínek. Diváci ho dlouho předem vyčkávají, přitom pomalu vytvářejí pevné lemování podél silnice, kterou jednou za dva roky projede jedinečná etnologicko-divadelně-folklorní podívaná o tom, jak to na českém venkově vypadalo kdysi a jaký je kulturní život Čechů v Chorvatsku dnes. Šestá hodina odpolední a poloha kaptolské návsi, která vede hlavní ulicí do kopce, umožnila letos dožínkovým divákům něco, co snad doposud neumožnily žádné – aby celou podívanou, při které mohli oči nechat na alegorických vozech, a srdce tančilo radostí s každým folklorním souborem, když s písní a tancem procházel kolem, mohli celou krásu sledovat s přehledem, vsedě a v chládku.


Ačkoliv se na dožínkový průvod v Kaptole dívalo hodně diváků už od místa jeho formování na rohu ulic Požeška a Majstorska, většina se soustředila na návsi. Také proto, že tam své velké zastřešené terasy mají čtyři místní hospody. A také díky hasičům, kteří nejdřív před hasičským domem připravili místa jen pro hosty, ale jak diváků přibývalo, pohotově vynesli z domu snad úplně všechny židle a lavice – a všechny se zaplnily. Další diváci se posadili do trávy na svah u silnice, takže na křižovatce před kaptolskou tvrzí vznikl pravý divácký amfiteátr.
Chvíli poté, co se nejdůležitější hosté přesunuli z Českého domu na tribunu, projela návsí jako ouvertura k dožínkovému průvodu selská jízda. A protože se letos dožínky konaly ve Slavonii, kde je chov koní ještě pořád chloubou a znamením vyspělosti hospodářství, nejenže tentokrát nebyla nouze o koně, ale místní jezdci navíc ukázkově předvedli, jak krásně klušou bílí vycvičení lipicáni.
Za doprovodu břeskné končenické dechové hudby, hojně podpořené přespolními muzikanty, měli domácí krajané čest nést hlavní dožínkový symbol, pak český a chorvatský prapor, a také dožínkový věnec a bochník chleba, symboly skutečnosti, že je těžká selská lopota u konce, že bude v zimě co jíst a že je z čeho se radovat. Pak už celou šířku silnice zabrala dožínková májka, jejíchž třicet stuh nesli představitelé téměř všech Besed, které teď v Chorvatsku působí (jen jedna scházela).






Druhou část průvodu, která znázorňovala proces získávání chleba od setí obilí až k pečení v chlebové peci, zahájili opět domácí krajané. Silnici tentokrát symbolicky „oraly“ dokonce dva staré pluhy, kaptolský a bjeliševecký, a muž, který kráčel za nimi, pak pšenici hojně „rozesel“ nejen „na pole“ ale i po obecenstvu. Následovala výprava z Dolních Střežan: muži s kosami a ženy se srpy si zvesela kráčeli do žní. Co nesebrali do snopů, sbírali za nimi pilné dětské ruce – nejmladší tanečníci kaptolské Besedy. A už si to po cestě pomalu šinul první z celé řady obilím hojně ozdobených alegorických vozů, znázorňující odpočinek na poli. Ze složené hranice pohotově seskočila hornodaruvarská děvčátka a nabídla hostům a divákům jedinečný dožínkový suvenýr – pšeničně- květinovou kytici.


Za nimi šibovecké ženy „hrabaly“ zbylé klasy ohromnými dřevěnými hráběmi. Následovala veselá mladá parta ze Záhřebu, která na voze předváděla nejjednodušší způsob vymlacování zrní – takzvané sudování. Za nimi se neslo hlasité bum-ta-ta-ta-ta, bum-ta-ta-ta-ta, bum-ta-ta-ta-ta, jak mladé „Pémijačky“ na svém voze pořádně mlátily v pětici cepy. Činily se poctivě od samého začátku průvodu, takže na návsi už sotva popadaly dech. To už byla slyšet veselá píseň z brestovského vozu. Jak by také ne, když s ruční mlátičkou jde výmlat daleko lehčeji. Končenický fofr ve srovnání s jinými roky zasypával letos diváky plevami opravdu jen symbolicky. Lipovečtí na svém voze předváděli, jak se mele na kamenném mlýně a Zdenečtí už tradičně pekli chleba v chlebové peci. Jedni nabízeli divákům krajíce chleba s povidly, druzí rohlíky a buchty. Prekopakerští zpívali ostošest – ukazovali, jak se na posvícení radovat z veškeré úrody a alegorickou část průvodu uzavřel honosný kočár s hospodářem – letos jím byl osobně kaptolský starosta Mile Pavičić s manželkou.
Třetí část dožínkového průvodu zahájili členové České besedy z Hercegovce a Rijeky, ke krátkému tanečním představení před hosty zahrála oběma skupinám hercegovecká dechovka. Veselé a působivé bylo představení krajanů z Horního Daruvaru. Díky zkušeným hudebníkům splynulo jejich pěvecké vystoupení přirozeně s pohybem průvodu. Zpěvem se představila i Česká beseda Záhřebského županství, tentokrát byly v jejích řadách hojně zastoupeny i zpěvačky. Následovala pětice Besed – brestovská, záhřebská, sisacká, daruvarská a lipovlanská. Všechny divákům zatančily, zazpívaly i zahrály, mezi nimi se objevili i první hosté v průvodu – maďarský spolek z Györöku v Maďarsku, a Slováci z Jakšiće.
Zvlášť srdečně byla v průvodu vítána skupina z Osijeku, z nejmladší České besedy v Chorvatsku, která zpívala za doprovodu harmonikářů. Skupina z Nové Hradišky nesla velké srdce uvité z obilí, při kterém si její členové s chutí zatancovali polku. Lipoveckou Besedu zastupovala dechová hudba. Bjelovarská Česká obec ukázala, že má bohaté zkušenosti s účastí v průvodu – svou živou kulisou, která se za pochodu plynule měnila v tanečně-pěvecký bod, byla nejpůsobivější skupinou v průvodu, ve kterém jsme uviděli i hosty z nedalekých Alilovců a chorvatský spolek Ivo Čakalić z Kaptola. Zajímavé bylo představování Besed z Končenic a Slavonského Brodu – taneční vložku prvních zpestřila jediná „zvedačka“ v průvodu, u druhých sympatické „hrabání“, které doplnilo tanec žen. Mezuračtí byli díky svým krojům pro diváky opět velice atraktivní, za garešnickou besedu krásně zazpíval dívčí sbor, Česká beseda z Jazveniku tančila – jejich kanafasové sukně vlály na návsi.
Prekopakerské představování díky dobře scénicky promyšlenému tanci s rytmickým klepáním o cepy byl druhý nejlepší bod skupinové části průvodu. Zpěvem a tancem se v něm představily i České besedy Tréglava, Dolany a Hrubečné Pole. Závěr průvodu patřil domácím, bjeliševeckým a kaptolským tanečníkům, kteří roztleskali celou náves.
A už tu byla Česká beseda Dežanovec se svou „českou hospodou“, kdy se i poslanec Bílek a velvyslanec Košatka ochotně stali „spojkami“ mezi „výčepem“ a žíznivými diváky. Chvíli trvalo, než se vůz rozjel dál. Zcela na konci dožínkového průvodu jel vůz bjeliševecké Besedy, z něhož bylo možné ochutnat pravé domácí rohlíky a buchty. Kdo si nevzal, může litovat. Ještě více ten, kdo se do Kaptola nedostavil a nechal si ujít podívanou, která se naskytne jen jednou za dva roky – pravý staročeský dožínkový průvod v Chorvatsku. Podle odhadu hasičů přihlíželo průvodu, ve kterém bylo přes tisíc účastníků, přes dva tisíce diváků. Velice dobře ho moderovali Helena Stráníková a Miroslav Peroutka.

---

DOŽÍNKOVÝ FOKLORNÍ VEČER

Zlatým údolím se rozléhala česká píseň

Od prvních tónů chorvatské a české hymny do vypnutí reflektorů po dotančení horáckých kol, kterými končil večerní dožínkový folklorní program, panovalo na novém školním hřišti radostné ovzduší a Kaptolem a celým Zlatým údolím se rozléhaly píseň, hudba i bouřlivý potlesk hojného obecenstva. Program v plné míře ospravedlnil epiteton vrcholu dožínkových slavností, největší kulturní akce chorvatských Čechů.
„Když jste k nám jeli, mohli jste se přesvědčit, že Kaptol leží v zemědělském kraji a že jsou žně v plném proudu. Z tohoto programu vidíte, že je oslavujeme velkolepým způsobem,“ řekl ve svém projevu jeden z hostitelů dožínek, starosta obce Mile Pavičić, a poděkoval všem, kteří pomohli, „aby se dožínky po pětadvaceti letech vrátily do Kaptola.“
Slovy chvály pro krajanskou komunitu nešetřil ani župan Požežsko-slavonského županství Alojz Tomašević. Hostitelům a pořadatelům dožínek za všechno co udělali, poděkoval poslanec Vladimír Bílek. „Ani na okamžik jsme nezapochybovali o tom, že úkol vykonáte, a dnes vidíme, že se celé Zlaté údolí přidalo k organizátorům, abychom měli opravdovou slavnost.“
„Můžete na dožínky být hrdí, a myslím si, že my Češi v České republice bychom těžko mohli takovou akci zorganizovat,“ řekl velvyslanec České republiky Martin Košatka. Představitel patrona dožínek, náměstek ministryně kultury Berislav Šipuš potvrdil, že ministerstvo neudělalo chybu, když se ujalo patronátu nad akcí, a že jistě bude patronem dožínek i příště.
Potom jeviště patřilo jen a jen tanečníkům, hudebníkům a zpěvákům. Tříhodinový program zahájila daruvarska Holubička tradiční dožínkovou scénou, během níž byl patronu slavnosti odevzdán dožínkový věnec, symbol úspěšně ukončených žní. V dalších dvaceti bodech se vystřídaly folklorní skupiny Českých besed z celého Chorvatska a soubory Chorvatů, Slováků a Maďarů. Program vyvrcholil nevyhnutelným tancem Jarmark, který tančili tanečníci sedmi Besed, posilnění tanečníky souboru Pramínek z České republiky. Na jeviště potom vystoupili tanečníci dalších deseti Besed a horáckými koly udělali tečku za skvělým večerem.
Jsme přesvědčení, že místo konání velkolepého programu každý opustil se srdcem plným radosti a že se osvědčila slova z projevu předsedkyně Svazu Čechů Libuše Stráníkové: „Jsem hrdá na všechny vás, kteří jste pomohli a pomáháte, aby dnešní den byl krásný, slavnostní a nezapomenutelný. Dožínky jsou naší největší slavností – slavností naší národní hrdosti, symbolem snahy zachovat si svůj jazyk, kulturu, tradice – svou identitu. Děkuji vám za tisíce hodin, které jste věnovali přípravám na dnešní den. Jsem přesvědčena, že na to, co jsme dnes uviděli a co ještě uvidíme a uslyšíme, budeme s radostí vzpomínat.“
ÚČINKOVALI Folklorní soubory: Holubička Daruvar s kapelou; Úsměv Prekopakra za doprovodu kapely a zpěváků; Dolanka z Dolan za doprovodu dechové hudby; Červená sukýnka Kaptol za doprovodu kapely a zpěváků; chorvatský kulturní spolek Tkanica Alilovci; Ráček z Rijeky, Ivanovo Selo s dechovou hudbou; Slavonský Brod s hudebním a pěveckým doprovodem; Sedmikrásky z Jazveniku s hudebním doprovodem; Manželské páry z Hercegovce s dechovou hudbou; Hrubečné Pole s doprovodem kapely a zpěváků; Mezuračští čerti z Mezurače s hudebním a pěveckým doprovodem; Bjeliševec s doprovodem harmoniky; Korálky Daruvarský Brestov s dechovou hudbou; Lipovlany s hudebným a pěveckým doprovodem; Panenky Sisak s doprovodem harmoniky a zpěváků; Manželské páry z Končenic s dechovou hudbou; Hvězdičky z Tréglavy; Vodička z Velkých a Malých Zdenců s dechovou hudbou; Srdéčko z Bjelovaru s kapelou a zpěvačkami; Jetelíček ze Záhřebu s hudebním a pěveckým doprovodem; Matice slovenská Jakšić s kapelou; maďarská taneční skupina Györök a domácí chorvatský spolek Ivo Čakalić Kaptol s tamburašským doprovodem. O PROGRAM SE ZASLOUŽILI: Dožínkový večerní folklorní program režírovala Željka Zadrová za pomoci inspicientů Jitky a Tomislava Doležalových. Při nácviku tanců pomohli choreografové z České republiky v čele s Mílou Brtníkem. Program moderovali Elenka a Željko Podsedníkovi. Technickou pomoc poskytli kapitolští hasiči, zvukaři a osvětlovači.

---

Duchovní naplnění dožínkových slavností

Slavnostní mše v Kaptole a v Daruvaru

Dožínkové slavnosti v Kaptole poctil svou přítomností pomocný biskup pražský Msgr. Václav Malý. Příští den, 20. července, koncelebroval v daruvarském kostele Nejsv. Trojice s generálním vikářem požežského biskupství Msgr. Jozo Devčićem a farářem Branko Gelemanovićem.


Krajanky z Lipovce zpívaly při mši české náboženské písně, evangelium a kázání byly v chorvatštině i češtině. Po mši vzácný host pobesedoval s krajany a požehnal jim.

V kaptolském kostele sv. Petra a Pavla proběhla v dožínkovém odpoledni slavnostní mše svatá, zasvěcená dožínkovým slavnostem. Sloužil ji kaptolský farář Msgr. Josip Klarić za přítomnosti končenického faráře a kaptolského rodáka Patrika Alatiće. Čtení z děl apoštolů a modlitba věřících byly v češtině. Dožínkovou atmosféru vytvořili zpěváci, členové kaptolské Besedy, v krojích. Mše se zúčastnilo i několik dalších krajanů.

---

Staročeský dožínkový jarmark počtvrté

Staročeský jarmark má na dožínkách své místo už od roku 2008, kdy nahradil výstavu tradičního pečiva. Letos se na něm představilo šest krajanských spolků – z Končenic, Lipovce, Dolních Střežan, Nové Gradišky, Lipovlan, Dežanovce, dále vydavatelství Jednota a Sdružení vinohradníků, vinařů a ovocnářů obce Kaptol. Podle slov předsedy místní Besedy Zdenka Tauše ho během dožínek navštívilo tři tisíce návštěvníků.

Každý krajanský spolek tak měl možnost představit se i po stránce gastronomické a tvůrčí. U základní školy, kde byl jarmark otevřen od půl třetí odpoledne do 21 hodin, vyhrávaly k dobré náladě lipovecká, končenická a mezuračská dechová hudba. Vystavovaly se suvenýry, ručně zhotovené předměty, nabízelo se pečivo, cukrovinky a nápoje, včetně české Becherovky, k vidění byly starožitnosti a ruční práce.





Je obdivuhodné, s jakou vynalézavostí krajané své stánky upravili. Končeničtí si k dekoraci přivezli rybářskou síť a rákosí – typické rekvizity pro jejich vesnici, známou podle sladkovodního rybářství. „Naší novinkou je velikonoční beránek a vyšívané kuchařky, z nichž nejstarší je z roku 1922. Zapůjčila nám je Amálka Kvítková z Končenic. Koláče a pečivo připravovalo čtyřicet tanečnic a zpěvaček,“ řekla nám jménem České besedy Končenice Marie Kotarská.

Stánek novogradišťské Besedy je na jarmarku poprvé, informovala Marjánka Leskovarová. Kromě cukrovinek a likérů vystavovali obrazy a ohromné srdce z obilí, s nímž šli i v průvodu.

Stánek Mezuračských nás zaujal nejen pečivem, ale i spoustou starožitností. Pro zajímavost – mezi krajankami, které ho upravovaly, byly dvě s titulem nejlepší vesnické ženy. Nabízely posypánky, metáčky, mazánky, kytičky, vdolečky a rohlíky. Novinkou byla stará valcha a díž. Kromě ručních prací tu byla povřísla a dekorace z obilí. Zajímavá byla také ukázka různých dovedností – jak se klepe kosa a brousí srp, jak se opravují hrábě a jak se dělají snopy.

Dolnostřežanští měli na stánku malované láhve s pálenkou, košíčky, kytičky z obilí, růžence, z pečiva rohlíky, buchty, pusinky, bábovky.

Lipovlanští si stánek ozdobily svíčkami z včelího vosku, ovocem, pečivem a starožitnostmi – žehličkami, mlýnky a starým nářadím. Byl tu i dětský kočárek s panenkou z hospodářství manželů Ožogových z Nové Subocké.

Dežanovecké ženy připravily postavičky z kukuřičného šustí. Novinkou byl dřevěný vůz a panenky, nesoucí dříví, vodu anebo květiny, kuchařky a pradleny. Márynka Lackovićová nám prozradila, že na dožínky přijely v osmi nových ženských krojích.

Lipovecká sekce suvenýrů nabídla panenky, srdíčka, prstýnky, dožínkové kytice a koláče. Poprvé prezentovaly vyšívané kuchařky.

Vydavatelství Jednota vystavovalo a nabízelo své publikace. Zdarma byla rozdělena dvacítka českých knih. Sdružení vinohradníků, vinařů a ovocnářů obce Kaptol nabízelo Vlašský ryzlink a Merlot. Kaptolská Beseda měla připraveny informační stánky s propagačním materiálem, nosiči zvuku besední kapely Bohemia. Jeden z nich byl na jarmaku, kde se účastníci mohli osvěžit pitnou vodou, další v centru obce. Na sousedním trhu byly k dispozici hračky, suvenýry a užitkové předměty.

Každý se na trhu snažil představit něčím novým, upozornit na něco z české historie a nabídnout k ochutnání české dobroty, po kterých se všichni jen olizovali a žádali recept.

CHOREOGRAFOVÉ SPOKOJENÍ

Byly to tanečně nejpřipravenější dožínky

Míla Brtník, hlavní choreograf dožínek:
„První krajanské dožínky, které jsem viděl, byly ony ve Zdencích, před deseti lety, když jsem přijel do Chorvatska poprvé, abych se s dožínkami seznámil. Další čtvery byly pro mě pracovní – včetně těchto v Kaptole, s kterými jsem spokojený.

Každé dožínky jsou jinačí, každé mají úplně jinou atmosféru. V Daruvaru vládne městská, přímo festivalová atmosféra, v Končenicích to zase byly pravé vesnické dožínky, takové intimní, tyto v Kaptole byly něco mezi. Překvapilo mě, kolik se sešlo lidí. Tanečně to byly doposud dožínky nejlépe připravené.

Program byl ale moc dlouhý, trval tři hodiny a čtvrt a škodilo mu to. Vzhledem k počtu Besed, které teď v Chorvatsku působí – a všechny chtějí vystoupit na dožínkách, všechny se snaží, ale jejich taneční možnosti jsou různé, je jasné, že to tak příště nesmíme nechat. Hlavní program se musí vejít do dvou hodin, řešením může být další program, řekněme, před průvodem. Do hlavního je třeba rozepsat konkurs, měsíc před dožínkami objet všechny přihlášené a vybrat nejlepší a to, co se režijně hodí.

Dalším problémem bylo ozvučení. Daruvarský „kotel“ je pro folklorní programy v každém pohledu ideální, v Končenicích to bylo sevřenější a pro zvukaře složitější, nejtěžší úkol ale měli v Kaptole. Zvuk se na otevřené ploše ztrácel, tanečníci na jevišti neslyšeli, co jim hudba hraje, a zvukaři na problémy pozdě reagovali. Bylo to i tím, že nebyla žádná generálka, příště by se takový velký program bez zkoušky nesměl odbýt, včetně světelné – takto se stalo, že hudebníci ve tmě neviděli číst noty.

Program těchto dožínek jsem připravoval dva roky a kromě Pepy Součka, mi pomáhaly členky Jihlavského souboru Pramínek Lenka Prägerová, Marta Voršiláková a Marketa Kozorová jakož i domácí síly Kristýna Kvapilová a Željka Zadrová.“

Josef Souček, dlouholetý tanečník z Daruvaru, nyní v Jihlavě:

„Slyšel jsem názory, že není dobré, když se dožínky konají tak daleko od Daruvaru, že je to daleko, aby se lidé na ně jeli podívat. Možná je to pravda, ale mně se právě líbilo, že jednou byly někde jinde. Měly úplně jinou atmosféru a právě to bylo velice dobré.

Program byl dlouhý, byly by lepší dva kratší, aby si všichni mohli zatancovat a diváci nemuseli sedět tři hodiny v kuse. S výkony tanečních skupin jsem spokojený. Nebylo to všechno úplně super, ale přesně je vidět, kdo pracuje kontinuovaně. A další velice pozitivní věc – jen dvě skupiny tančily na nahrávku, ostatní měly živý doprovod!

Ozvučení bylo problematické, ale ozvučit něco natolik specifického jako jsou dožínky, kde jednou hraje smyčcová kapela, podruhé dechovka, potřetí jedna harmonika a k tomu se zpívá, a každý bod trvá jen pár minut, je opravdu komplikované. Bylo by dobré, aby ho nedělal vždycky někdo jiný, prostě, aby jedni zvukaři jezdili za dožínkami, ať se konají kdekoliv.“

ZVUK A SVĚTLO

Technické zázemí hlavního dožínkového programu dělali tentokrát profesionálové, firma Kolegia ton z Požegy, která se již patnáct let zabývá touto činností a už po léta doprovází všechny folklorní a tamburášské akce na Požežšku. Podle slov jejích zaměstnanců si na přípravě dožínek dali záležet a svou ozvučovací a osvětlovací techniku vylaďovali na školním hřišti tři dny.

---

DOJMY
Marženka Andulaevićová-Havlíková, předsedkyně České Besedy – Sdružení Čechů města Banja Luky:

„Vždy se přijedeme podívat na vaše dožínky, líbí se nám, a když vidíme kolik je účinkujících, víme, že není jednoduché je zorganizovat. Z průvodu se nám nejvíce líbila skupina z Prekopakry, snad proto, že má originální chodské kroje.

Návštěvu dožínek jsme spojili s koupáním v lipických bazénech, kam jsme se vypravili z Banja Luky hned ráno a proto naše patnáctičlenná skupina krajanů nezůstane i na večerním programu. Jen je nám líto, že zřejmě došlo k nějakému nedorozumění a tak nás zde, i když jsme se ohlásili, Kaptolští nečekali.“

Traktory - dokonce šedesátileté unikáty

Mezi traktory, které letos na dožínkách táhly alegorické vozy a řídili je Kaptolští, byly pravé unikáty. Jedním z nejstarších byl Steyr z roku 1955, který táhl alegorický vůz s ruční mlátičkou z Daruvarského Brestova a řídil ho Zdenko Keller. Jen o čtyři roky mladší exemplář Deutz z roku 1959 vezl alegorický vůz s kamenným mlýnem České besedy Lipovec a řídil ho Ivan Kmetić.

Zajímavé bylo vidět i alegorický vůz záhřebské Besedy, který znázorňoval sudování. Táhl ho traktor Masei Ferguson z roku 1961 s řidičem Vjenceslavem Beštou. Mnozí obdivovali i zvláštní „traktor“ s alegorickým vozem lidová veselice z Prekopakry, u kterého si nejsme jisti, zdali se dá do této kategorie vůbec zařadit. Jeho majitelé se s ním do Kaptola dopravili sami.

Koně nesmí na dožínkách chybět

Jaké by to byly dožínky bez koní? Ani na kaptolských nechyběli. Průvod zahájila pětičlenná selská jízda na koních různých barev, od hnědáků, grošáků až k běloušům. A bylo vidět, jací krasavci se na Kaptolsku chovají. Jejich jezdci byli čtyři chlapci a jedna dívka z Alilovců, Ramanovců, Pleternice a Bečićů u Jakšiće. „V průvodu nejsme poprvé, účastníme se různých programů – dobytčího trhu v Alilovcích nebo akce Lidas v Pleternici, takže naši lipicáni mají zkušenost a nebojí se.“

Dva staré koňské pluhy byly zařazeny hned za dožínkovou májkou. První jednoradličný s hnědákem, ozdobený vyšívanými pokrývkami a sváteční ohlávkou, řídil Mario Kuba, koně popoháněla dívka s prutem.





Druhý dvouradličný pluh s bílým hřebcem Maty Hrušky z obce Šumanovci řídil Slávko Hruška, prezentovali Českou besedu Bjeliševec. „Koně mám na Bjeliševecku já jediný. Otec tohohle hřebce je v đakovském hřebčíně zapsán zlatým písmem, po stránce genetické dosáhl vynikající výsledky. Je na mě tak zvyklý, že by za mnou přišel i do hospody,“ zažertoval M. Hruška.

Pár bílých koní chovatele Đury Draškoviće z obce Ramanovci táhl kočár s hospodářem, kterého představoval starosta obce Kaptol Mile Pavičić s manželkou Vlastou.

Hostující soubory

Bohatství kultur

Zvelebit dožínkové slavnosti v Kaptole přijely čtyři folklorní soubory, se kterými kaptolská Česká beseda spolupracuje. Kromě v průvodu se všechny představily ve večerním programu a v záplavě českých souborů zaujaly svou odlišností.

Početná skupina tanečníků z chorvatského kulturního spolku Tkanica ze sousedních Alilovců předvedla místní obyčej požežské oblasti předávání dožínkového věnce hospodáři.

Matice slovenská z Jakšiće čile spolupracuje s Českou besedou Kaptol, společně pořádají Dny české a slovenské kultury v Požeze. Její mladí tanečníci nemohli chybět ani na dožínkách: k jejich zdaru přispěli pásmem temperamentních slovenských lidových tanců.

Z partnerské obce Szőlősgyörök nedaleko Balatonu, se kterou má družbu místní spolek vinařů a vinohradníků, přijela taneční skupina s tanci z Rimoce v severním Maďarsku.

Na kaptolských slavnostech vystoupil také domácí kulturně umělecký spolek Ivo Čakalić, který zde každoročně pořádá přehlídku Šokačko se kolo vije. V dožínkovém programu uvedli pásmo Vesela je Šokadija. amšt

Dožínky v číslech

Dožínky jsou zajímavé nejen svým obsahem, ale i čísly, které s nimi souvisí. I když je na souhrnné vyúčtování ještě moc brzy, některá čísla jsou přece jen známá.

Letos se dožínek zúčastnilo 30 krajanských spolků (poprvé Česká beseda Osijek, scházela Česká beseda Verovice), 28 z nich do Kaptola dopravilo 19 autobusů. Některé Besedy jely společně, do autobusů nastupovaly postupně v určenou hodinu a měly možnost cestou se spolu bavit.

Na jarmarku u hřiště byly postaveny stánky pro 6 Českých besed, které představily své výtvory. V dožínkovém průvodu šla 21 taneční skupina, 22 hudební skupiny a dechové hudby, jelo 14 alegorických vozů, v průvodu bylo 8 koní.

Na slavnostním programu se podílely 24 taneční skupiny a 19 hudebních souborů. Sedm souborů se podílelo na tanečním jarmarku a závěrečná horácká kola tančilo asi 160 tanečníků. Z hlediště je pozorně sledovalo na 200 hostů a četné obecenstvo. Souhrnně v dožínkových programech účinkovalo 1100 lidí, pro které byla připravená večeře.

---

Malé nahlédnutí do dějin krajanské vesnice Kaptol

Všechny kaptolské dožínky

Hlavními důvody, proč se Češi a Moravané stěhovali do Kaptola, byly úrodná půda a vidina lepšího života.

Jedním z obyčejů, které si přivezli z původního domova, byly také obžínky nebo dožínky. Je to český lidový obyčej, kterým se oslavuje konec žní. Pšenice, nejdůležitější obilnina na přípravu chleba, byla symbolem prosperity. V českých zemích bylo zvykem posledního dne žní svázat velký snop, ozdobit ho věncem z obilí a květin, a poté ho průvodem přinést do dvora hospodáře. Tam mu snop a věnec odevzdali s přáním všeho dobrého. Hospodář pracujícím poděkoval a pozval je na hostinu a veselici.



V Kaptole ještě začátkem 20. století volili sedláci každý rok nejúspěšnějšího mezi sebou, a ten pak na svatého Bartoloměje uspořádal hostinu. Je to vlastně obdoba dnešních dožínek.

V roce 1925 byl v Daruvaru, středisku české menšiny, tento venkovský obyčej obnoven a v české menšině se prosadil jako největší slavnost Svazu Čechů v Chorvatsku. Kromě všeobecně českých národních, tradičních a kulturních charakteristik, mají dnes dožínky také turistický a společenský význam, a podporují je státní a regionální instituce.

V Kaptole se dožínky v organizaci kaptolského krajanského spolku a Svazu Čechů (Československého svazu) konaly už čtyřikrát:

1955 – První „okrskové“ obžínky v požežském kraji se konaly v Kaptole 13. a 14. srpna 1955, předsedou České besedy byl Fráňa Trdý. Proběhly ve znamení desátého výročí osvobození země. Začaly v sobotu slavnostním programem, ve kterém vystoupili účinkující z Kaptola, Daruvaru, Bjeliševce a Požegy.

V neděli program zahájila ranní mše, následoval slavnostní průvod s dechovou hudbou, věncem jako symbolem dožínek a účinkujícími v lidových krojích, alegorickými vozy a traktorovou mlátičkou.

Na velkém lidovém shromáždění mluvili jménem organizátora učitel Jaroslav Šeba, jménem patrona Josip Derfi, lidový poslanec a sekretář Krajského komitétu Komunistické strany Slavonské Požegy.

V odpoledním folklorním programu v kaptolské Staré tvrzi vystoupili tanečníci a muzikanti z Daruvaru, Kaptola, Požežského Brestova, Končenic, Lipovce, Velkých Zdenců, Hercegovce, Bjeliševce, soubor Seljačka sloga z Ručeva a pěvecký sbor Papuk z Požegy. Po programu následovala lidová zábava.

1969 – Celomenšinové obžínky se v Kaptole poprvé uskutečnily 23. a 24. srpna 1969. Zároveň bylo oslaveno 100. výročí přistěhování Čechů do Kaptola, 45. výročí české školy, 25. výročí Československého svazu (dnes Svaz Čechů), 130. výročí narození spisovatele Vilima Korajce a 50 let Svazu komunistů Jugoslávie.

V sobotu večer proběhl slavnostní program, poté bylo ve staré tvrzi divadelní představení Vilima Korajce Auerganski senatori. Večer skončil ohňostrojem.

Neděle začala budíčkem, následovalo otevření výstavy fotografií a dokumentů o Kaptole, odhalení pamětní desky a průvod, v kterém byl znázorněn proces získávání chleba od setí pšenice až ke žním.

Na táboru lidu mluvil předseda místní České besedy Emanuel Svoboda, jménem patrona předseda shromáždění obce Slavonská Požega Mato Novačić, předseda Československého svazu Mišo Kmecík, československý konzul František Šibor a člen předsednictva SFRJ Miko Tripalo.

Odpoledne proběhl kulturně-umělecký program, ve kterém vystoupily krajanské spolky z Bjelovaru, Daruvaru, Hercegovce, Končenic, Lipovce a Kaptola.

1978 – Třetí kaptolské, a druhé celomenšinové dožínky v Kaptole, proběhly 19. a 20. srpna. Byly ve znamení 110. výročí přistěhování Čechů do Kaptola a 35. výročí založení I. československé brigády Jana Žižky z Trocnova. Předsedou Besedy byl Slávek Kosina.

Sobotní program začal sportovními soutěžemi a skončil koncertem dechových orchestrů z Požegy (Trenkovi panduri) a Kutjeva. V slavnostním programu účinkovaly folklorní skupiny z Kaptola a pěvecký sbor a orchestr Kulturně-vzdělávacího spolku ze Slavonské Požegy.

Nedělní program zahájil budíček a následovalo hasičské cvičení a přehlídka civilní ochrany. V české škole byla instalována výstava Kaptol během dějin.

V dlouhém dožínkovém průvodu, znázorňujícím tradiční způsob setí a sklizně, byla představena i nejmodernější zemědělská mechanizace, a také četné kulturně-umělecké spolky a Československé besedy.

Na táboru lidu mluvili Ivan Špalj, dr. Marijan Strbašić a Antun Švarc. V odpoledním programu vystoupily české spolky z Bjelovaru, Daruvaru, Dežanovce, Dolan, Ivanova Sela, Končenic a Kaptola a slovenské z Iloku a Jelisavce.

1989 – Čtvrté kaptolské dožínky se konaly 2. a 3. září 1989. Zároveň bylo oslaveno 120. výročí přistěhování Čechů do Kaptola, 65. výročí české školy, 45. výročí Svazu Čechů a Slováků, 70. výročí Svazu komunistů Jugoslávie.

Prvního dne byla odhalena pamětní deska příslušníkům české menšiny, kteří položili život v protifašistickém odboji. Poté byla otevřena výstava Kaptol a Češi v Kaptole. Následovaly sportovní soutěže a večer byl slavnostní program.

V neděli začal program budíčkem a v dožínkovém průvodu účinkovalo více než šest set účinkujících. Na táboru lidu mluvili předseda organizačního výboru dožínek Mato Pavlović, předseda shromáždění obce Slavonská Požega Nikola Dragaš, československý konzul Karel Roučka a tajemník pro kulturu republikové samosprávné zájmové pospolitosti Marijan Radmilović. Předsedou Besedy byl Slávek Kosina.

V odpoledním programu účinkovaly Besedy z Bjeliševce, Bjelovaru, Daruvaru, Ivanova Sela, Jazveniku, Kaptola, Končenic, Lipovce, Mezurače, Prekopakry a Velkých Zdenců, slovenský soubor z Našického Markovce a folklorní soubor Konopa z Ratíškovic v Československu.

Mirko Vazler