Gáj (odkaz na celý dokument)

Dokumentární mozaika o českých krajanech z jedné srbské vesničky.

Před devadesáti lety zatoužila rodina Fričových po změně. Opustila drsný život hornatého Banátu, jižního výběžku rumunských Karpat, a sestoupila do úrodnějších nížin podél mohutného Dunaje. Brzy je následovali další.

Ze sadu rodiny Írovičových se dnes line melodie za melodií. To jejich syn Jarko cvičí na tahací harmoniku. Další soutěž jej čeká již brzy. Co znamená jeho talent pro českou menšinu?

Gájští Češi jsou poslední kompaktní skupinou, která osídlila srbský Banát. Na pole se už sice nemusí trmácet do kopců, oproti čistě českému Gerníku se ale stali minoritou. Jak tato změna s postupem desetiletí ovlivnila další generace?

Trailer

Gáj from Pavel Borecky on Vimeo.

Režie, kamera, střih:

Pavel Borecký

Zvuk:

Luděk Hensl

Producent:

Anthropictures

projekt „Krajané“ ve spolupráci s Provozně ekonomickou fakultou ČZU v Praze

Filmový plakát:

Tomáš Bursík

Premiéra:

20. květen 2009 od 20:00, Kruhový výstavní areál RKU na České zemědělské univerzitě (mapa cesty)

Délka:

37 min

Formát

mini DV

Kontakt

+420724580032, pborecky@centrum.cz

Partneři:

image030.jpg, 7,4kB

image023.jpg, 12kB image026.jpg, 5,4kB

Co je Anthropictures?

Běžící muž z roku 1887. Jedna z mnoha brilantních studií pohybu, kterou zachytil zasloužilý pionýr filmu Eadweard Muybridge. Toužil pochopit. Jako nástroj k poznání mu sloužila vlastnoručně sestrojená předchůdkyni kamery – fotopuška. Svým dílem tak naznačil cestu k pohyblivým obrázkům. Cestu k fenoménu, který se stane dominantním kulturním symbolem 20. století.

Ačkoliv věřím, že film dokumentující má svou hlubokou výpovědní hodnotu. Vždy bylo a bude otázkou, do jaké míry může objektivizovat. Do jaké míry mluví celou pravdu a nic než pravdu. A má-li vůbec smysl o jakousi celostní objektivitu usilovat? Ptal jsem se i sám sebe. Hledání mě přivedlo k myšlence založení Anthropictures.

Teoretik etnografického filmu Karl G. Heider předložil v sedmdesátých letech svou ideu „whole bodies, whole people, whole acts“. Čímž chtěl říct, že z určitého úhlu pohledu musí být věci a události pochopeny v jejich sociálním a kulturním kontextu. A přesně tak by je měla podat i zkoumající kamera. Tvorba etnografického filmu (vizuální antropologie) by měla podle jeho názoru vstřebat přístupy kvalitativního výzkumu. Tedy detailní popis a analýzu lidského konání založenou na dlouhodobém pozorování přímo v terénu. Filmař bude přemýšlet etnograficky a výzkumník vnímat vizuálně. Vědecké a estetické se prolne.

Tyto myšlenky jsou základním stavebním kamenem Anthropictures. Můžeme to nazvat spřízněním přístupu. Společným pohledem na věc. Záběr se neomezuje na filmovou výpověď. Dlouhodobé pozorování s důrazem na sociálním a kulturním kontextem je vlastní i fotografii.

Uskupení je volné, otevřené a přístupné diskuzi. Pokud Vás jeho idea oslovila, můžeme vzájemně podpořit svou práci.

Neznámý běžící muž se drží v mé hlavě už dlouho. Svým nekonečným během mi vždy připomene nezdolnost člověka. Cítím z něj cosi bezprostředního, odhalujícího. Proto je running man přirozeným symbolem Anthropictures.